Sladkosti nejsou láska. Jsou jen zkratka.

Moje dcera Erika má 4,5 roku. Nedáváme jí klasické průmyslové sladkosti ze supermarketu – bonbony, lízátka ani mléčnou čokoládu🍫. Od narození jsem pečlivě vybírala kvalitní suroviny, skládala jídelníček a budovala zdravé návyky i vztah k jídlu. Chtěla jsem, aby věděla, co jí, aby měla zdravé tělo, silnou imunitu a v dospělosti uměla naslouchat signálům vlastního těla.

Její nejoblíbenější „sladkostí“ je kostka 90% čokolády a datle. Cukr u nás není tabu – patří do našeho jídelníčku, ale jíme ho vědomě. Moc rády si zajdeme do místní pekárny pro poctivý makový koláček nebo si dáme řemeslnou zmrzlinu🍦. Sladké ale nedávám za odměnu ani jako „náplast“ na emoce.

Prarodiče nás respektují (i když občas s komentáři 🙂), ale kolektiv, to je jiný svět.

Z letního tábora přišla domů s modrým lízátkem v puse a rukama od čokolády. Nevadilo mi, že sladkosti ochutnala – nechci je zakazovat. Bylo mi spíš líto, že se cukr dětem často předkládá jako něco mimořádného, jako odměna, bez přemýšlení nad důsledky. Ty přitom vidíme všude kolem sebe – zdravotní potíže, nadváha, závislosti.

Někdy si s tímto přístupem připadám jako ta „divná“, co z komára dělá velblouda. Ta, co dítěti upírá radost. Ale skutečně je radost jen o sladkostech?

👉 V tomto článku se chci podívat na to, proč sladkosti nejsou tou nejlepší odměnou, a nabídnout tipy, čím je nahradit – aby dětem zůstala nejen radost, ale i zdraví.

Sladkosti jsme proměnili v nástroj výchovy

Za úspěch, za odvahu u doktora, k svátku, k Mikuláši, když nechceme řešit pláč nebo nepohodlí, když potřebujeme, aby se dítě nějak chovalo. Učíme děti, že cukr je řešení na každou emoci – radost, bolest, smutek i nudu.

Sladkosti = láska. Sladkosti = útěcha. Sladkosti = uznání.

A tak si děti ukládají vzorec:

• "Když mě něco bolí nebo mě něco trápí, sladkost to spraví."

• "Když mám úspěch, oslavím to jídlem."

• "Musím si sladké zasloužit."

• "Sladkost = důkaz, že mě mají rádi."

  
  

Jenže sladkost není ocenění. Je to rychlý nášup cukru bez živin, který rozkolísá metabolismus, zatěžuje slinivku, mění střevní mikrobiom a vytváří závislost už v dětství.

A tenhle vzorec je přímá cesta k přejídání, emočnímu jedení, obezitě, inzulinové rezistenci a diabetu 2. typu.

Je čas si to přiznat. Cukr není projev lásky. Je to zkratka, která stojí dítě zdraví. A všechno to začíná "nevinnou" sladkou odměnou.

Co místo sladkostí?

Místo sladkostí můžeme dětem dávat odměny, které jsou smysluplné a zdravé. Nejvíc si totiž pamatují naši pozornost a emoci – ne bonbón. Ocenění může být slovní pochvala, možnost volby nebo malá symbolická odměna. Když potřebují útěchu, funguje objetí, klidná společná chvilka nebo pojmenování emocí. A k motivaci pomůže dát věcem smysl („uklidíme, abychom měli místo na stavění“) nebo nabídnout drobnou výsadu, třeba výběr večerní knížky.

Když už sladké – tak vědomě a chytře

Nejde o to cukr zakazovat. Ale nabídnout lepší alternativy a zdravější kontext.

Zdravější sladkosti pro děti:

• Čerstvé ovoce.

• Sušené ovoce bez cukru (např. datle, meruňky, švestky).

• Domácí přesnídávky, smoothie bez doslazování.

• Banánové lívance nebo muffiny z vloček.

• Jogurt s ovocem, chia a skořicí.

• Kvalitní hořká čokoláda (min. 70 %, pro větší děti).

• Ořechové kuličky (z datlí, ořechů, kokosu).

  
  

Jak sladké nabídnout jinak:

• Ne jako odměnu, ale jako součást jídla (např. dezert po obědě).

• Bez emocí a tlaku – sladkost není důkaz lásky.

• Ve společném rituálu – např. společné pečení.

  
  

Zásadní krok: Nemít sladkosti doma. Nekupovat je.

Když nejsou po ruce, neřešíš dilema. Dítěti chybí podnět, ne sladkost. A nám, dospělým, to usnadní důslednost. Potom nebude tolik vadit, když si sladkost dá při nějaké příležitosti venku. 

Jak zvládnout dětské emoce, když sladkost nepřijde

Děti si nevynucují jen cukr. Reagují na změnu vzorce, který do té doby fungoval. A to je v pořádku.

Co pomáhá:

• Zůstaň klidná/klidný: "Dnes ji nedáme. Ale jsem tady s tebou."

• Pojmenuj emoci: "Jsi zklamaný/á, to je v pořádku."

• Nabídni náhradu: pozornost, aktivitu, blízkost

• Buď důsledná/důsledný. Ne cukr, ale postoj tvoří důvěru.

• Vysvětluj jindy, ne v afektu: "Sladkosti nejsou odměna. Radši ti ukážu jinak, že tě mám ráda."

Když to doma bez sladkostí nejde

Znamená to, že selháváme? Ne. Znamená to, že máme příležitost.

Sladkosti často nahrazují to, co doopravdy chybí – pozornost, trpělivost, společný čas.

Nejde jen o cukr. Jde o vzor. Pokud se dítě naučí: "když pláču, dostanu sladké", odnese si to do dospělosti.

Ale dobrá zpráva je:

• Začít jde kdykoliv.

• Nejde o dokonalost, ale o změnu směru.

• Malé kroky, jasné hranice, méně cukru – víc skutečné pozornosti.

  
  

A když to zrovna nevyjde? Nevadí. Důležitý je trend, ne jeden moment.

Cílem není být dokonalý rodič. Cílem je být vědomý rodič. Tak držím palce :)